Níže naleznete zprávy učitelů dětských kurzů ánápány (CCT, Children’s Course Teacher) pro děti z různého prostředí:
Školy pro sluchově postižené v Myanmaru (Barmě)
Sluchově postižené děti v Indii
Zrakově postižené děti v Myanmaru
Instituce v Myanmaru
Sirotčince v Malajsii
Vesnice pro lidi postižené leprou v Myanmaru
Oblasti postižené cyklonem Nargis v Myanmaru
Školy pro sluchově postižené v Myanmaru (Barmě)
 |
| Studenti ve škole pro sluchově postižené děti v Mandalay |
První kurzy pro sluchově postižené děti se uskutečnily v Myanmaru v roce 2006.
30. července se ve „Výukovém centru pro neslyšící mládež“ ve čtvrti Chanmyathazi v Mandalay zúčastnilo kurzu anápány 104 studentů. Pro vytvoření dobré atmosféry v meditační hale a pro slyšící dospělé byly přehrány audio nahrávky s instrukcemi pana Goenky. Základní instrukce byly představeny s využitím powerpointových prezentací a doplněny znakovou řečí učiteli z centra.
 |
| Powerpointová prezentace a instrukce ve znakové řeči pro sluchově postižené děti v Mandalay |
Jeden učitel dětských kurzů (CCT) a jeden učitel z Výukového centra mládeže pak vedli malé skupinky o přibližně dvaceti studentech a dohlíželi na ně. Pro vysvětlení instrukcí byly použity také papírové tabule. Děti poznaly, kdy mají po meditaci otevřít oči, když učitel (CCT) udeřil do země, nebo když se dotkl jednoho dítěte na konci řady, které se dotklo druhého, to třetího, až se dotek předal všemi řadami. První kurz pro děti se speciálními potřebami byl důležitým a památným milníkem.
 |
| Studenti ve škole Mary Chapman v Rangúnu |
Druhý takový kurz pro sluchově postižené se uskutečnil 4. listopadu 2006 ve škole Mary Chapman pro sluchově postižené ve čtvrti Dagon v Rangúnu (Myanmar). Zúčastnilo se jej 103 studentů.
Strategie výuky byla stejná jako na předchozím kurzu. Jediným rozdílem byl odlišný původ studentů. Studenti z Mandalay byli buddhisté, zatímco děti a většina učitelů ze školy Mary Chapman byli křesťané. Všichni však dostali stejné instrukce. Třetí kurz se uskutečnil na stejné škole v lednu 2008 a zúčastnilo se jej 111 studentů.
 |
| Použití obrázkových schémat při výuce sluchově postižených dětí |
Jeden učitel (CCT) uvedl: „Měli jsme obavy, protože to bylo poprvé, co jsme pracovali se sluchově postiženými dětmi. Objevily se i pochybnosti, ale mnoho sluchově postižených lidí nápad nadchl. Povzbuzení dodal i Goenkadží a my jsme mohli vidět, že studenti aktivně spolupracují a řádně meditují. Ulevilo se nám a byli jsme šťastni, že vzájemná komunikace funguje. Ze zvýšených hlasů a znakové řeči bylo patrné, že se jim kurz líbí.”
 |
| Sluchově postižené děti z Myanmaru vyjadřují svou spokojenost s kurzem |
Učitelce z Puné s patnáctiletou praxí se sluchově postiženými dětmi pan Goenka doporučil, aby zorganizovala kurz pro své studenty. A tak učitelé z místního centra vipassany Dhamma Punna po několik měsíců pravidelně přicházeli do její školy, aby se seznámili s použitím znakové řeči, pomůcek pro nedoslýchavé a jejich omezeními.
Tato učitelka se postupně stala učitelkou dětských kurzů a první kurz pro její studenty se uskutečnil v místním centru vipassany v roce 2006. Byla to skupinka 27 dospívajících. Pro základní orientaci nejprve shlédli video „Kompas“ a podívali se na kurz pro 80 studentů, který právě probíhal. Poté dostali několik úvodních instrukcí.
 |
| Sluchově postižení týnejdžři v centru Puné v Indii |
Na následujících kurzech dostali podrobnější instrukce v interaktivní podobě v malých skupinkách. Byly využity videonahrávky některých instrukcí pana Goenky v hindštině, které byly přehrávány na pozadí, zatímco učitelka ukazovala vytištěné znaky v místním jazyce maráthí. Zážitek z části věnované meditaci mettá (sdílení milující laskavosti) k slzám dojal dobrovolníky, kteří na kurzu pomáhali. Děti zpívaly s panem Goenkou jak nejlépe uměly.
Později bylo vytvořeno video, ve kterém učitelka prezentuje instrukce v maráthské verzi znakové řeči. S každým dalším kurzem se studenti i tým cítili lépe. Zatím se uskutečnilo již okolo dvaceti kurzů a příležitost zúčastnit se dostaly i mladší děti. V roce 2009 byla v centru vybudována nová větší hala, což umožnilo účast větších skupin dětí. Pro případné zájemce bylo v lednu natočeno video.
Tým z Puné dostal finanční příspěvek z USA na pokrytí nákladů na učební materiály. Znaková řeč není univerzální, liší se země od země. Až bude dokončena práce v maráthské znakové řeči, mohlo by to pomoci vytvořit podobný materiál pro děti odjinud.
Video z kurzu pro sluchově postižené děti v Puné v Indii:
Stáhnout video: Malé (61 MB) | Velké (178 MB)
Copyright, Vipassana Research Institute
Kurz pro sluchově postižené děti byl uspořádán také na Střední škole pro sluchově postižené v Madurai, v Tamil Nadu v Indii, s využitím instrukcí napsaných v tamilštině. Děti byly většinou z nuzných poměrů a ani jejich vzdělání nebylo valné. Uskutečnit podobný kurz bylo velkou výzvou.
Jednodenního kurzu se zúčastnilo 40 dětí a dvoudenního 49 starších dospívajících dětí. S využitím znakové řeči a tabulí pomáhali učitelé ze školy učitelům vedoucím kurz komunikovat se studenty. Začátek a konec meditačních sezení byl ohlašován pomocí bubnu.
Z gest dětí bylo zřejmé, že porozuměly obsahu kurzu a byly vděčné za pokoj mysli, nastolený cvičením koncentrace.
Zrakově postižené děti v Myanmaru |
| Kurz ánápány pro děti se zrakovým postižením v Rangúnu v Myanmaru |
“Škola pro nevidomé Kyi Myin Dine” uspořádala první kurz ánápány pro své studenty v červenci 2005. Děti byly nadšené. Přestože trpěly zrakovým postižením, byly inteligentní a nechtěly zaostávat ve vědomostech, schopnostech a moudrosti. Učitel meditace je ujistil: „Přestože máte omezení zraku a vidění na tělesné úrovni, existuje vyšší intelektuální a duchovní vidění, kterého je možno dosáhnout pomocí meditace. Ti, jež mají dobrý zrak, mohou žít v temnotě nevědomosti. Mohou škodit sobě i ostatním škodlivými myšlenkami, řečí a skutky. Vy můžete vidět světlo moudrosti a žít plnohodnotný a užitečný život.“
 |
| Dobrovolníci v Myanmaru pomáhají zrakově postiženým dětem nalézt jejich místo v meditační hale |
Nejprve se děti potýkaly se stejnými obtížemi, kterým čelí všichni studenti meditace, jako toulání mysli, rozrušení a neklid, tělesná bolest, ospalost atd. Díky povzbuzování a vedení byly ale nakonec úspěšné.
 |
| Po kurzu pro zrakově postižené děti v Myanmaru |
Zde je několik jejich postřehů:
„Dříve jsem byl vždy plný hněvu a v mé mysli byl hrozný zmatek. Teď je hněv pryč a já se cítím lehký a šťastný.“
„Hrozně bych si přála, abych to mohla naučit i své rodiče, aby taky získali stejný užitek.“
„Teď ve svém životě vidím paprsek „světla“. Necítím už ani lítost, ani depresi.“
„Dříve jsem si myslel, že my nemůžeme praktikovat, protože jsme slepí. Teď víme, že to dokážeme!“
„Našli jsme světlo! Již nejsme v temnotě.“
Instituce v MyanmaruKurzy pro děti jsou pořádány různými institucemi spadajícími pod odbor sociální péče. Starají se o sirotky, opuštěné nebo zatoulané děti a také o děti problémové, z nichž některé se dopustily kriminálních přestupků.
Hnet-aw-san v Myanmaru je učiliště pro chlapce, kteří jsou ve výkonu trestu za různé přestupky. Také děti z jiných učilišť Ministerstva sociálního zabezpečení jsou posílány do Hnet-aw-sanu, jsou-li nezvladatelné nebo dovrší-li osmnácti let. Učitel z Hnet-aw-sanu řekl: „Rozhodně vidíme rozdíl. Děti z učiliště Kaba Aye pro chlapce, kteří se zúčastnili kurzů ánápány, jsou lépe zvladatelné a zdvořilejší než chlapci ve Hnet-aw-sanu, kteří neměli možnost kurzu se zúčastnit. Jsem rád, že chlapci z Hnet-aw-sanu dostanou příležitost zúčastnit se kurzu a získat stejný užitek.”
 |
| Kurz v učilišti pro chlapce pod správou odboru sociální péče v Myanmaru |
27. července 2008 byl pro 169 mladých vězňů ve věznici Insein Central v Rangúnu uspořádán kurz ánápány, který navázal na závěrečnou část prvního kurzu vipassany v této věznici. Kurz vedlo dvanáct učitelů za pomoci dvou Dhamma pomocníků. Ohlasy těchto mladých vězňů byly velmi jímavé.
Sirotčince v MalajsiiDomov Taman Megah v Kuala Lumpur přijímá sirotky, postižené a opuštěné děti. Tvoří jej tři běžné řadové domy na předměstí a je silně závislý na dobrovolnících, kteří s dětmi tráví čas a pomáhají vytvořit pocit bezpečí a lásky. Děti jsou různých národností, ale protože domov založil tamilský pár, všechny děti se domluví tamilsky.
Proto zde byl v prosinci 2006 uspořádán jednodenní kurz ánápány v tamilštině. Vedl jej učitel (CCT) ze Singapuru. Úroveň tělesných, mentálních a společenských dovedností bývá u dětí v domově na různé úrovni. Nicméně asi deset dětí bylo uznáno schopnými porozumět a zúčastnit se kurzu. Učitel neměl problém s dětmi komunikovat a byl velmi potěšen jejich pokrokem. Dobrovolníci, kteří vedli ostatní aktivity na kurzu, s dětmi hovořili v mnoha různých jazycích, jak je v Malajsii běžné.
V květnu 2008 byli děti z tohoto domova pozvány, aby se zúčastnily jednodenního kurzu spolu s dětmi ze sirotčince Ti Ratana. Kurz se konal ve společenském centru v Sierramas, kde se kurzy ánápány konají pravidelně. Zúčastnilo se jej 40 dětí.
 |
| Dětský kurz v tamilštině v Sierramas, Kuala Lumpur |
V květnu 2007 se konal první dětský kurz ánápány na základní škole ve vesnici „Myayadanar“ v Sagaing v severním Myanmaru, ve které žije v ústraní 160 rodin postižených leprou. Po několikátém stěhování se konečně mohli v roce 1992 usadit v této vesnici.
Základní škola pro děti z vesnice byla založena v roce 1997 a v roce 2006 byla uznána a financována vládou jako oficiální základní škola.
 |
| Základní škola ve vesnici pro lidi postižené leprou v severním Myanmaru |
Vesnice má k dispozici malou kliniku a dětem je zdarma poskytována preventivní péče. Jejich rodiče jsou však často v pokročilém stádiu nemoci a někteří z nich jsou tělesně deformováni. Také jim je poskytována léčba. Někteří jsou již ale vážně postiženi a nelze je vždy vyléčit. Přirozeně trpí komplexy a na živobytí si vydělávají většinou sbíráním odpadků a prodejem věcí, jež je možno recyklovat.
Na jednodenním kurzu ánápány pomáhal tým dobrovolníků pod vedením Dr. Saw Mya Yee a Daw Win Kyi z Rangúnu. Zahájení proběhlo na prostranství před školou. Poté byla dětem přidělena místa v hale, kde poslouchaly instrukce pana Goenky a praktikovali podle nich ánápána sati.
Po vyslechnutí instrukcí byly děti rozděleny do malých skupin vždy pod vedením jednoho učitele (CCT), který je sledoval a radil jim. Tyto malé skupinky se pak znovu shromáždily v hale ke skupinovému sezení.
 |
| Otázky a odpovědi na základní škole ve vesnici pro lidi postižené leprou |
V 15:00 bylo v hale poslední skupinové sezení, po němž následovala meditace sdílení milující laskavosti a soucitu. Obličeje dětí zářily radostí a štěstím. Byly velmi vděčné za všechnu tu péči a učitelé byli velmi šťastní, že mohli pomoci.
Oblasti postižené cyklonem Nargis v MyanmaruPo cyklonu 2. a 3. května 2008 přicházeli dobrovolníci do vesnic, kde mnoho lidí zemřelo, domy byly pobořeny a nedostávalo se potravin a pitné vody. Tým učitelů dětských kurzů poskytl finanční příspěvek a ve spolupráci s místními studenty vipassany nabídl v postižené oblasti pomocnou ruku. Kromě toho učitelé uspořádali šest jednodenních kurzů pro děti. Kurzy se konaly během června a července v postižených vesnicích a zúčastnilo se jich celkem 1010 mladých studentů. Kurzy pomohly ulevit od hlubokého strachu a úzkosti, dodaly dětem naději a posílili jejich mysl.
Prezentace fotek z kurzů po cyklonu Nargis
(pro spuštění prezentace klikněte na obrázek níže)
