Následující otázky a odpovědi byly zapsány na kurzu s panem S. N. Goenkou z Indie.
Veškeré naše úsilí směřuje k utišení mysli. Už jsme poznali, jak upovídaná mysl je. I když chceme, aby mysl pozorovala dech, daří se jí pozorovat jen pár dechů, než se zase vrátí ke svému starému návyku přemýšlet a povídat si bez přestání sama se sebou. Chceme, aby se utišila a začala se věnovat pozorování dechu, ale ani přes všechno naše úsilí se neztiší. Kdybyste se nadto bavili s ostatními studenty, měla by mysl ještě více podnětů k hloubání. Přemýšlela by o tom rozhovoru během meditace, kterou by tím narušovala. A ani student, se kterým bychom se bavili, by nemohl pořádně meditovat. Máme zvyk plýtvat vlastní energií na zbytečném a neustálém povídání. Naše konverzace by měla mít vždy nějaký smysl. Teď je ale naším úkolem meditovat, a to děláme v naprosté tichosti.
Pozorujeme dech a při tom začínáme poznávat svou mysl. Jak svou mysl poznáváme, začínáme ji také přetvářet. Mysl a dech jsou úzce propojeny, což vám bude čím dál jasnější, jak budete pokračovat po cestě meditace. Při pozorování dechu se mohou například objevit nějaké zlostiplné myšlenky. Všimnete si, že normální rytmus dechu byl narušen a že se dech zrychlil a prohloubil. Ve chvíli, kdy se mysl hněvu zbaví, bude dech opět normální. Na tom je vidět, jak jsou nečistoty v naší mysli propojeny s dechem. Budete-li v meditaci dále pokračovat, porozumíte tomu všemu lépe. Tento jev však úplně pochopíte jen tehdy, budete-li pracovat pouze se samotným dechem. Pokud k dechu cokoliv přidáte, nepodaří se vám to všechno zcela pochopit. Z těchto důvodů tedy pracujeme s dechem. Dýchání nesouvisí jen s tělem, ale také s myslí. Když se nadechneme, plíce se naplní vzduchem, a když vydechneme, plíce se vyprázdní. Tímto způsobem souvisí dech s tělem. A jak bylo právě vysvětleno, každá nečistota, která se v mysli vynoří, naruší normální rytmus dechu. Tak souvisí dech s myslí.
To by určitě nebylo moudré, žít v přítomnosti a vůbec nemyslet na budoucnost. Když sledujete dech, získáváte povědomí o tom, jak pracuje mysl. Zjistíte, že neustálé přemýšlení o minulosti nebo o budoucnosti je ustáleným návykem mysli. Mysl se nechce soustředit na momentální úkol, kterým je pozorování dechu. Když se zabývá myšlenkami na budoucnost, ztrácí mysl energii, a nemůže se proto plně věnovat danému úkolu. A když pak nastane čas správně zareagovat, je mysl vyčerpaná. Proto, s myslí pevně zakotvenou v přítomnosti, soustřeď se a plánuj úkol, který je bezprostředně před tebou. Stanov si cíl, měj ho na paměti a krok za krokem k němu směřuj. Jakmile je cíl stanoven, neměl bys na něj už dál myslet. Tak bude každý krok, který uděláš, krokem v přítomnosti. Buď si však vědom každého kroku, omezíš tím své chyby na minimum.
Možná si říkáte, jestli je možné žít, aniž byste plánovali budoucnost. Máme jen omezenou zásobu energie, proto bychom ji měli využívat rozumně. Pro plánování budoucnosti bychom měli použít jen nezbytně nutné množství energie. Často plýtváme svou energií a mysl zbytečně trápíme myšlenkami na budoucnost. “Možná se to stane, možná ne. Mám to udělat nebo ne?” Zabývejte se takovými myšlenkami, jen pokud je to nezbytné. V tuto chvíli je vaším úkolem pozorovat dech, abyste se naučili zůstávat v přítomnosti. Když si osvojíte zvyk zůstávat pevně zakotveni v přítomnosti, budete schopni správně udělat další krok. Proto zdůrazňujeme snahu zůstávat v přítomnosti, abychom upevnili tento zvykový vzorec mysli. 
Na tom, být ctižádostivý, není vůbec nic špatného. Stanovíme si určitý životní směr. Například studujeme, abychom si splnili nějakou touhu. Nebo z nějakého důvodu meditujeme. Když však budeme na svém cíli příliš lpět a neustále se jím budeme znepokojovat, aniž bychom vyvinuli úsilí k jeho dosažení, pak je veškerá ctižádost zbytečná. Jaký smysl má ctižádost, když vám brání ubírat se k cíli správným směrem? Stanovte si cíl a snažte se ho dosáhnout. Máte-li žízeň, jděte a vezměte si vodu. Toužit po vodě a strachovat se o ni vám žízeň neuhasí. Udělejte to, co je třeba, abyste vodu získali, napijte se a uhaste svou žízeň. Co je na tom špatného? Stejně tak není nic špatného na tom, mít nějaký velký sen a vynaložit veškeré úsilí na jeho splnění. Když se na něj ale příliš upnete a budete si dělat starosti, zda se vám splní, aniž byste vynaložili i sebemenší úsilí pro jeho dosažení, pak ztratíte směr a neuspějete. Dobrý cíl, a přeci jej minete. Stanovte si tedy dobrý cíl a udělejte všechno pro to, abyste jej dosáhli. 
Cítit nepohodlí během meditace je dobré. Nenechte se tím obtěžovat a pochopte, co je jeho příčinou. Souvisí to s touto meditační technikou. Zjistíte, že pokud vaše mysl zůstává soustředěná na dech, nevzniká v ní ani žádostivost ani odpor. Ve chvíli, kdy se mysl očistí, nastane bouřlivá reakce v zásobě nečistot, která se projeví na povrchu těla ve formě nějakého nepohodlí. Pojďme se na to podívat pomocí příkladu. V ohni hoří uhlí a my jej pokropíme vodou. Co se stane? Voda je studená a uhlí je horké. Kontakt mezi horkým uhlím a studenou vodou způsobí hlasitý syčivý zvuk, který bude výsledkem kontaktu dvou věcí, které mají naprosto odlišné vlastnosti. Budeme-li pokračovat a dále kropit hořící uhlí vodou, bude se ozývat syčivý zvuk, ale postupně uhlí vychladne a syčet přestane. Podobně je to s naší myslí. Jakmile se zkoncentruje, vyčistí se a přinese nám úlevu. Tyto krátké chvilky čistoty jsou jako voda kropící hořící uhlíky nečistot. Jejich vzájemný kontakt je příčinou všeho toho tělesného nepohodlí jako je bolest hlavy, bolesti zad, neklid, nevolnost, bolesti v nohou apod. Nenechte se tím obtěžovat ani odradit. Pomalu a postupně zmizí. Pokračující kropení studenou vodou uhlíky ochlazuje a stejně tak se vyléčí tělesné nepohodlí. Nijak vám to neublíží, tak se tím nenechte vyrušovat. 
Prosím navštivte www.cz.dhamma.org
